• Úvod
  • Blogy
  • Překonala jsem svůj strach. A stálo to za to/ OUTFIT
Sdílejte s přáteli

Za co jsem své blogovací a youtubové kariéře fakt moc vděčná, že mi pomohla překonat moje strachy, posunula mě jako člověka hodně daleko a donutila mě asi tisíckrát vystoupit ze své komfortní zóny. Díky tomu jsem se dostala na místa i akce, o kterých by se mi nikdy nesnilo. Třeba že budu mít svoji přednášku ve Škole stylu? Jako vážně? Já? Proč? Kdyby mi toto někdo řekl před 5 lety, asi bych mu odpověděla: „No tak to určitě, já a o něčem přednášet a ještě na takovém místě?“ (Ke kterému mám fakt respekt a sama vím, že kurzy tam vedou jen opravdové kapacity.)

Jenže my sami jsme strůjci našeho osudu a opravdu můžeme zažít a dělat, co si v těch našich hlavičkách usmyslíme. Stačí to opravdu chtít a něco pro to dělat, makat na sobě každý den a krůček po krůčku se tam dostaneme, věřte mi. Já se během života naučila si nepřipouštět neúspěchy, prostě nad těmi špatnými scénáři ani neuvažovat. Samozřejmě, že nám to ten náš mozek servíruje dennodenně a vyskakují nám před očima stále nějaké katastrofické varianty, CO BY se mohlo stát. Ale je pak jen na nás, jestli mu to dovolíme a nenabídneme mu spíš ty lepší stránky, kam nás to přivede, co tím získáme a jak se po tom budeme mít krásně. Nebo nad tím nepřemýšlet vůbec a věnovat se práci a přípravám právě teď. To mi při takových panických stavech, kdy mě zničeno nic ochromí strach, pomáhá asi nejvíc. Intenzivně se soustředím, co dělám zrovna teď. Co jím, co vidím, co cítím, co čtu, co si obleču, jak se namaluju nebo pozoruji holky a snažím se nakazit jejich bezstarostným světem. Panika a strach, obavy co BUDE, jsou hned pryč.

To je můj návod na to, jak se nenechat ochromit strachem, že něco podělám, že to nebude podle mých představ a budu pak chodit kanály. Tu špatnou variantu si prostě nepřipouštím. Vždycky to nějak dopadne, a i když to nebude třeba úplně perfektní, tato zkušenost mě posune zase dál a budu vědět, na čem můžu zapracovat příště. Vždyť právě těmi chybami se učíme a bez nich nejde dělat žádný pokrok. Na smrtelné posteli budu litovat jen toho, co jsem neudělala.

Takže jsem tam v sobotu stála, na mém celodenním workshopu o blogování. Nevěděla jsem, kdo mě bude poslouchat, hodnotit, jestli nebudu říkat kraviny a jestli to celé vůbec k něčemu bude. Věděla jsem, že je to pouze na mě, jaké informace účastnicím kurzu předám a nikdo jiný to za mě neodmluví. Měla jsem na to 8 hodin. Moje nejdelší přednáška byla předtím asi tak na 10 minut, když nepočítám státnice a nějaké referáty ve škole. Na začátku selhala i technika a můj počítač najednou nekomunikovat s projektorem, super začátek. Měla jsem asi i několikavteřinový stav, kdy bych se tam nejradši rozbrečela. Ale s Alenkou jsme vymyslely plán B a prezentace se spustila. A já tam stála, všechny kurzistky koukaly a měly jen velká očekávání. Utéct už nešlo. Nádech, výdech a už jsem povídala a nervozita mě nenechala ani přestat. Naštěstí žádné prázdné okno v hlavě se nekonalo a najednou byly 2 hodiny pryč. Sice jsem měla v krku vyschlo jako nikdy, ale nějak jsem dokázala udržet pozornost a vést prezentaci. Nikdo mě nevypískal, během mého mluvení neodešel, ani mi neřekl, že jsem blbá nebo něco takového. Dotáhla jsem prezentaci až do konce, i když jsem pak vyloženě padla doma vyčerpáním za vlast, byla jsem na sebe neuvěřitelně pyšná, že jsem dokázala celý den mluvit před skupinkou lidí, mluvit o svých zkušenostech a dokonce to někoho i zajímalo.

Překonala jsem svůj počáteční strach a nejistotu, která mi zaplavila celé tělo, když Alenka ze Školy stylu vyrukovala s tím, že by chtěla, abych u ní tento kurz vedla. Automaticky jsem odpověděla ano a to jsem ještě netušila, co mě čeká. Kdybych podlehla svým obavám, nikdy by se to neuskutečnilo a já se jen doma utěšovala tím, že to stejně není nic pro mě a dopadlo by to špatně. No nedopadlo. A takhle to mám u více věcí, překonávala jsem se, abych točila videa na Youtube, abych si vůbec tento blog založila a abych i měla děti. Za vším stálo velké odhodlání a myšlenka: Jdu do toho, ať to dopadne jakkoliv. Je mi jedno, co si myslí ostatní, důležité je, co chci já. Stejně tak chci tenhle podzim nosit tyto červeně tygrované šaty*, i když se někomu líbit nemusí. (Ale kdyby přeci jen ano, zrovna je na ně 50% sleva ).

V čem jste se naposledy překonaly vy? Udělaly jste něco, z čeho jste na začátku měly obrovitánský strach a myslely si, že to nedopadne dobře? Napište mi to do komentáře, moc se těším na vaše příběhy.

Pořiďte si (podobné) kousky z outfitu:

Může vás také zajímat

Youth To The People: Age Prevention Superfood Cleanser



V našich Sephorách se před nějakou dobou objevila nová značka Youth To The People, která byla vytvořena tak, aby splnila jednoduché poslání - využít superpotraviny a všechny jejich výhody poskytnout v péči o pleť. Z nabídky, která je u nás k dostání mě okamžitě zaujal čistící gel Kale + Green Tea Spinach Vitamins aneb Superfood Face Washse zajímavým složením o kterém jsem si říkala, že musí stát...

Číst více
pleťpleť recenzerecenze SephoraSephora youth to the peopleyouth to the people

Jak (ne)podléhám trendům

V posledních letech jsem dospěla do fáze, kdy mě víc než trendy zajímá, abych měla opravdu kvalitní základ šatníku. Investuji do zdánlivě obyčejných kousků a dělá mi pak i velkou radost je nosit, protože jsou „fakt něco“. Řekla bych, že úplně ty must have věci, se kterými bych se mohla […]

Číst více
kabátkabát kožichkožich Můj stylMůj styl Oblékám seOblékám se outfitoutfit trendytrendy zimazima

Jak se vypořádávám s mastnou pletí + TIP NA PUDR

Jestli mě sledujete déle, asi jste museli postřehnout, že mám mastnější pleť. Jak říká můj muž, lesknu se jako koblížek. Dřív jsem to řešila, ale v dnešní době jsem to přijala jakou součást sebe. Mám to dáno geneticky, a i když si dám matující primer, oddálí to lesknutí třeba jen […]

Číst více
diordior Kosmetické tipyKosmetické tipy mastná pleťmastná pleť notinonotino pudrpudr recenzerecenze Recenze produktůRecenze produktů Zkrášluji seZkrášluji se