2 otázky o stresu
Sdílejte s přáteli

2 otázky pro...

Mgr. Michaela Fialová,  klinický psycholog, AKTIP 

Jak je podle vás nejlepší řešit dlouhodobý stres?

„V první řadě si lépe pojmenovat to, co tlak (stres) způsobuje. Není novinkou, že největším stresorem jsme si my sami. Tedy naše postoje, naše hodnocení a očekávání. Dlouhodobý stres znamená dlouhodobé ohrožení, na které organismus reaguje prakticky stálou „bojovou pohotovostí“. Naše adaptační mechanismy nejsou nevyčerpatelné a fyzické potíže jasně říkají, že dál se přizpůsobovat nelze. Tedy ne beztrestně. Že je čas uvědomit si své potřeby, přehodnotit priority. Také se vzdát iluzorních měřítek sebehodnocení, jako výkonnost či plnění představ druhých. Být sám se sebou a dovolit si čas a prostor na obnovu sil.“

Čím je způsobeno, že se někdo stresuje snáz než jiný? Je to dáno geneticky?

„Spíš než geneticky jde o naučené nebo okoukané způsoby, jak řešit problémy a vyrovnávat se s vnějším i vnitřním tlakem. S rozdílem mezi nároky okolí a našimi možnostmi a schopnostmi těmto nárokům vyhovět nebo jim odolat. Nejistá, úzkostná či pasivní osobnost bude stres snášet hůř než člověk, který si věří a směrem k prostředí je aktivní, dokáže se vymezit a tím lépe chránit. Vztah k sobě je výrazným faktorem, který určuje naše chování vůči světu. Naše genetická výbava je pouze podklad, na kterém se vlivem prostředí kultivuje osobnost. A také způsoby, jakými chráníme své hranice a utvá-říme vlastní život. Stres ze světa nezmizí, ale není třeba mu stále podléhat, můžeme ho i odmítnout.“